Odmalička jsem ráda dělala věci samostatně a toužila jsem po dobrodružném a zajímavém životě.
Co pro vás bylo hlavním impulsem k podnikání?
Podnikání pro mě byl vysněný způsob života. Odmalička jsem ráda dělala věci samostatně a toužila jsem po dobrodružném a zajímavém životě. Celkem dlouho jsem nevěděla, v čem konkrétně bych chtěla podnikat, i když vzpomínám si, že moje panenky měly restauraci nebo hotel, kam chodily zákaznice: panenky mé sestry a mých kamarádek…
Radila jste se s někým zkušenějším, s odborníky? Kde jste získala potřebné znalosti?
Radila jsem se, kde to šlo. Když jsem v roce 2006 začínala, nevěděla jsem pořádně, kam se obrátit. Velmi mi pomohl můj bývalý šéf z restaurace, kde jsem dělala postupně servírku, kuchařku a provozní. Ten mě naučil hodně a on i jeho manželka mi dodávali v začátcích sebevědomí. Jediný další podnikatel v gastronomii, kterého jsem znala, byl Tónio Kinský, skvělý člověk i podnikatel, který už je po smrti – k zármutku všech jeho přátel a rodiny. Jsem mu dodnes vděčná za ty dvě hodiny času, které mi věnoval. Pomohlo mi to ohromně.
Také jsem četla a dodnes čtu knihy o podnikání. Zjistila jsem, že občas stačí aplikovat v praxi jeden poznatek a efekt je neuvěřitelný. Jsem zastánce neustálého sebevzdělávání, nevěřím na „instinktivní úspěch“.
Na jaké překážky v každodenním provozu nejčastěji narážíte?
Nechce se mi moc to přiznávat, ale na vlastní lenost.
Mít restauraci je stresující a závazné a já vždycky měla na prvním místě pohodový životní styl, s čímž se neslučují věci jako mnoho zaměstnanců, úvěry, vysoké provozní náklady atd.
Proč jste zvolila zrovna online podnikání?
Mít restauraci je stresující a závazné a já vždycky měla na prvním místě pohodový životní styl, s čímž se neslučují věci jako mnoho zaměstnanců, úvěry, vysoké provozní náklady atd. Proto mi vyhovuje catering. Máme malou výrobnu a veškeré objednávky jdou přes mail nebo telefonicky. Párkrát do měsíce posíláme e-mailem tzv. sushi days, krásně naaranžovaný tác plný skvělého sushi, který různě obměňujeme, a zájemci si jej mohou objednat jen v ten konkrétní termín. To se možná svým byznys modelem trochu e-shopu blíží. Nicméně je to v relativně malém rozsahu a na spíše osobní úrovni. Sushi rozvážíme sami, se spoustou pravidelných zákazníků se známe, je to moc fajn.
Jak jste řešila počáteční kapitál pro své podnikání?
Jednoduše, žádný jsem neměla. Začínala jsem tím, že jsem dělala kurzy sushi u klientů doma a na večírky jsem si pronajímala kuchyň ve spřátelené restauraci. Začínat takhle pomalu se mi vyplatilo, protože po počátečním úspěchu přišlo několik krizí, a kdybych v té době měla už rozjetý byznys s vysokými náklady a zaměstnanci, asi bych dopadla pěkně na dno a musela skončit.
Co si myslíte, že je z hlediska marketingu v podnikání nejdůležitější?
Nejdůležitější marketingový nástroj v gastronomii je ústní doporučení. To lze podpořit a vytvářet, není nutné čekat až zahřmí a lidé o nás začnou mluvit sami. Musíme jim dát důvod, proč o nás mluvit a proč nás doporučit.
Jakým způsobem nastavujete cenovou politiku?
Pracovat s cenami je velmi důležité. Nastavovat marže strategicky a nebát se vyšších cen. Spousta podniků má dumpingové ceny, takže je to někdy těžké. Musíme umět nabídnout dobrou přidanou hodnotu.
Specializovat se. To je nutnost jak z hlediska zdrojů a surovin a dovedností kuchařů, tak i z hlediska propagace.
Máte nějaké rady pro podnikatele v gastronomii na závěr?
Specializovat se. To je nutnost jak z hlediska zdrojů a surovin a dovedností kuchařů, tak i z hlediska propagace. Pro marketingové účely je nejlepší, aby bylo okamžitě jasné, co přesně ta firma / člověk dělá. Lidé mají rádi jistotu a čitelnost. Cokoliv vágního, jako např. oblíbené: „Používáme kvalitní suroviny“ nebo „dobré jídlo za dobrou cenu“, to prostě lidem v hlavě neuvízne.