VÝZKUM V IT OTEVÍRÁ DVEŘE INOVACÍM VE VŠECH ODVĚTVÍCH

Informační technologie zažívají v posledních letech překotný vývoj a přinášejí inovace téměř do každé sféry lidského bytí. V jakých oblastech došlo k největším změnám a proč bychom se technologií neměli bát?

BARBORA BÜHNOVÁ

proděkanka Fakulty informatiky Masarykovy univerzity, spoluzakladatelka a členka boardu Czechitas

Informační technologie se ve většině odvětví stávají synonymem pro inovace. Jakým směrem se změny ubírají?

Digitalizace mění způsob, jakým navrhujeme nové produkty a služby a vstupuje kritických domén, jako je zdravotnictví, doprava nebo energetika. Softwarové systémy, jak je známe dnes, ztrácí jasné hranice a proměňují se v softwarové ekosystémy postavené na spolupráci softwarových řešení různých poskytovatelů a dotýkající se stále intenzivněji fyzického světa, kde se setkávají s člověkem. Se zapojením prvků umělé inteligence přicházíme o snadnou předvídatelnost a se ztrátou jasných hranic i o kontrolovatelnost těchto systémů.

Je důvod začít se postupujícího technologického pokroku bát?

To jistě ne. Nicméně je klíčové položit si otázku, co děláme dnes pro to, abychom se technologií nemuseli bát v budoucnu. Řešení přitom neleží v regulaci technologií zvenku, ale schopnosti postavit systémy na takových základech, které je udrží pod kontrolou. Na mechanismech vzájemné důvěry jak mezi jednotlivými systémy, tak mezi systémy a člověkem. Na mechanismech dohledatelnosti odpovědnosti a schopnosti odstřihnout systém, který celý ekosystém ohrožuje.

Přemýšlíte o studiu informačních technologií? Klikněte ZDE

A je toto řešení dostatečné?

Více než kdy dříve je třeba si uvědomit, že každému problému předejít nedokážeme. Systémy by tedy měly být schopné poradit si i se situacemi, před kterými jsme je varovat nedokázali a cíleně je na ně nepřipravovali. Ale současně by měly mít obranné mechanismy proti tomu, když se spletou a jejich chování se obrátí proti vlastní části systému, obdobně jako u autoimunitního onemocnění, jaké známe z imunologie, nebo po manipulativním ovlivnění okolím, jak známe ze sociologie.

Můžeme udělat ještě něco proto, aby uměl systém vyhodnotit neznámé situace a rizika?

Ano, obdobné mechanismy tzv. „Engineering for the Unknown“ mohou v mnohém těžit z multidisciplinárních přesahů v kombinaci expertízy IT, práva, sociologie, biologie či dalších oborů. Tak jak se o to snažíme i na Masarykově univerzitě ve spolupráci jednotlivých fakult a desítek IT firem. Propojování přitom není potenciálem jen pro samotné výsledky, ale i pro řadu studentů, kteří se těžko hledají ve škatulkách jednotlivých oborů, ale mají zapálení pro jejich kombinaci.

IT tedy otevírá dveře inovacím ve všech oborech…

Nejen to. Jsou tu i další obory, které naopak otevírají dveře inovacím v IT. A pomáhají nám tak vytvořit podmínky pro to, abychom mohli popustit uzdu fantazie v tom, kde všude mohou technologie doprovázet člověka. Protože jejich potenciál je obrovský, pokud ale slouží nám a ne my jim.

Masarykova univerzita Fakulta informatiky

Hudebník a ekolog Dan Bárta se dlouhodobě věnuje problémům biodiverzity a dopadům klimatických změn na krajinu. Proč by měl být každý v první řadě ekologicky gramotný a k čemu vede snížení druhové pestrosti?

DAN BÁRTA

hudebník a ekolog

Jak je na tom v posledních letech naše biodiverzita?

„Naše“, ve smyslu česká diverzita, může kvůli invazím, zavlečením a posunům severních hranic areálů výskytu teplomilných a suchomilných druhů v důsledku klimatických změn klidně i růst.

Lokální diverzity, tedy druhová bohatství, se však kvůli výše uvedeným důvodům a také kvůli přímé lidské činnosti spíše snižují. Mnoho dříve běžných druhů organismů se stává vzácnějšími a zvyšuje se stupeň jejich ohrožení – jejich populace jsou menší, izolované, ve větším stresu a pod většími tlaky a odtud je k lokálnímu vymizení už jen kousek. Mnoho druhů je nezvěstných. Takže nám ta „naše“ diverzita tak nějak dost křehne…

Byla pandemie pro přírodu přelomovým momentem nebo jí prospěla jen na malou chvíli?

Já si upřímně myslím, že ji příroda – alespoň tedy v tom smyslu, jak vnímám vaši otázku – ani nezaznamenala.

Úbytek hmyzu je dlouhodobý problém, který neustále eskaluje. Kam to až může vést?

Nevím, asi ke snížení druhové pestrosti, k lokálním vymřením a k těžšímu narušení ekologických vazeb a vztahů, následně ke snížení kvality a efektivnosti ekosystémových služeb, k homogenizaci krajiny, ke zhoršení kvality půdy, k nutnému zvýšení lidské intervence, tedy k prodražení hospodaření a tak dále.

Zjednodušeně řečeno, krajina bude závislejší na člověku a jeho technologiích, bude prázdná, hnusná a život v ní drahý a bědný. Pokud si mohu dovolit parafrázovat Stanislava Lema, a to já mohu, pak prosperita se možná vrátí, ale dobrý pocit už ne.

Problémů, které je na čase radikálně řešit je celá řada. Kde bychom měli začít? Co je v tuto chvíli nejpodstatnější blížící se katastrofa?

S odkazem na nedávnou nepředvídanou covidovou pandemii a současnou nepředpokládanou ruskou válečnou agresi na Ukrajině si troufám tvrdit, že absolutně nemám tušení, odkud a co přiletí.

Jaké úspěšné kroky, které už teď vidíte, vedou ke změnám a může je dělat každý z nás?

To nejdůležitější je, aby se pokud možno každý z nás základně zorientoval a dovzdělal v ekologii – tedy nastudoval si fakta, skutečnosti a seznámil se s vědeckými poznatky – a naučil se vnímat krajinu a přírodu jednak jako veřejný prostor, jednak jako hodnotu samu o sobě. Dále aby každý drobátko ubral. A pak odspodu zatlačil…

BIODIVERZITA ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY V POSLEDNÍCH DESETILETÍCH PRUDCE KLESÁ